Březen 2013

10 důkazů, že jsme se stali blbci

23. března 2013 v 11:47 Blbosti
1. nejsme příliš vzdělaní
2. pořád něco ztrácíme a hledáme
3. technika nad námi přebrala moc
4. prezident je vlastně obrazem nás všech
5. nemáme ho rádi
5. tím pádem nemáme rádi ani sami sebe
6. všechny informace máme v internetu, takže si náš mozek odvykl přemýšlet
7. na 5 + 8 používáme kalkulačku (kdyby náhodou)
9. na všechno se ptáme stokrát
10. usmíváte se a přikyvujete
11. nevšimli jste si, že na seznamu chybí bod 8
12. nyní jste se podívali
13. také jste si nevšimli, že je tam dvakrát bod 5
14. opět jste se podívali
15. ani jste si neuvědomili, že důkazů mělo být pouze 10
16. co z toho plyne...? :D


"Dnes se mi vůbec nic nechce dělat! Asi to bude tím jarem..."
"A proč piješ jar?" :D

Kam?

22. března 2013 v 13:29 Téma týdne
Když jsem byla malá, zněly mi v hlavě otázky, na které dnes už znám odpovědi. Jak jezdit tramvají, nakoupit, vařit, ostříhat si nehty, šít, psát, číst a počítat... prostě základní věci v životě. Už vím, co a jak, ale stále jsem na půli cesty, ani ne, jsem skoro na začátku. Ptám se: dojde vůbec někdy někdo až na konec své cesty? Když zemřeme, zůstaneme v půlce, nebo přeskočíme až na konec, přes všechno, co jsme nestihli? Když se narodíme, nevíme nic, nebo víme všechno, a pak to zase zapomeneme? Existuje osud, řídí nás někdo, nebo si sami určujeme cestu? Myslím tím, jestli je náš život daný nebo zda-li si ho tvoříme sami a nikdo nezná, jak skončí? Co když všichni ostatní jsou jen iluze? Co když tohle vůbec neexistuje? Co když je to pouze jeden velký sen? Ale máme emoce, žijeme... Tak proč by to nemělo být pravé? I dnes si pokládám mnoho otázek, na které nevím odpovědi a možná nikdy vědět nebudu... Každodenní otázky, jako co studovat, co si dát k jídlu, kam jít a co dělat, nás nikdy neopustí. Ale to nevadí, každý, kdo žije v tomto světě, naše otázky sdílí. Můžeme si navzájem pomáhat! Malé děti spoléhají na dospělé, ale na koho mají spoléhat oni? Když jsme malí, může nám být všechno jedno, někdo rozhoduje za nás, ale co když je to najednou pouze naše věc a my neznáme odpověď? Nic není na 100% jisté! To je jediná správná odpověď na tomto světě. Člověk by měl druhému pomáhat, ale ne mu řídit život. Člověk by měl druhému pomáhat, ale ne mu kreslit pod nomaha šipky, když totiž zmizí, nevíme směr. Člověk by měl druhému pomáhat, ale ne mu psát životní scénář, protože když zmizí, neznáme text. Kdo nestihne nasednout do svého vlaku života, musí počkat na další. A kdo ví, jestli přijede! Ale pozor, aby nakonec nejel moc rychle! Nevím, jestli jede sám, nebo jestli ho někdo řídí. Řídíme ho my, nebo je to pouhá náhoda, kam nakonec dojede?


Tam, kde nevláčí kalhoty po zemi

13. března 2013 v 19:30 Téma týdne
když tak chodím po světě a koukám okolo sebe, ptám se sama sebe, jestli jsou si lidé vůbec vědomi toho, že vlastně zničili svou přirozenost...? jsme vlastně zvířata a narodili jsme se v trávě, tak proč jsme teď tak závislí na betonu? už bychom se bez paneláků a obchodních center neobešli! ale proč, když jsme kdysi žili v divočině a museli se o sebe postarat úplně sami, bez všech těch vymožeností? je to prostě tak, jsme rozmazlení! rozmazlení dnešní dobou... dobou, kdy je "cool" kouřit a pít, ničit si život a jíst nezdravé jídlo a kdy bio jsou nejdražší potraviny, které existují, i když před několika sto lety jsme měli všechno zadarmo! peníze hrají velkou roli, roli, která nebezpečně rychle přebírá moc nad našimi životy... ale svět, kde kluci nenosí kalhoty, jejichž rozkrok sahá až pod kolena a kde mobil není nejdůležitější věcí na světě, neexistuje! jsem si vědoma všech nástrah, ale i přesto se jim nemohu vyhnout, každý do nich spadne, neboť bez toho se člověk dnes neobejde... pořád hledám mobil a musím ho mít stále u sebe, jsem stejně rozmazlená jako všichni ostatní (ale kalhoty po zemi nikdy vláčet nebudu, vždyť to vypadá, jako by to člověk nestihl na záchod)! kdybych si měla vybrat, kde chci žít, tak by to místo nejdříve muselo existovat! :P


Možná jsme se spletli

13. března 2013 v 19:16 Texty
ahoj, tak jsem se jednou nudila a vzniklo cosi zajímavého... :D

chtělo by to jaro
ale venku leží vločky
jako by se něco stalo
porvaly se kočky
mamka pustila je
mezi povlečené peří
venku už všechno taje
kočky hrajou si s neteří
ale náhle
roztrhla se peřina
pírka letí támhle
byla to postel dceřina
otevřela okna
pírka letí ven
hlava samá lokna
venku bílý sen
možná jsme se spletli
možná to sníh není
je to vinna jedné metly
to celou situaci mění


...přemýšlejte! :D

Objev roku! Naklonovaný pes!!!

10. března 2013 v 11:16 Zvířata
No dobře, žádný naklonovaný pes, pouze moje fenka Jackie... :)
Ale třikrát! :P


Zavři pusu a jez!

9. března 2013 v 17:31 Blbosti
no jo, celá moje máma... :D


U svátečního oběda se babička zamilovaně podívá na dědečka a říká: "Mě tak hřeje u srdce…"
Dědeček na to: "Se nediv, když máš kozy v polívce."

Proč občas naše malé dětičky máme chuť zabít...

9. března 2013 v 16:34 Blbosti
Vychovatelka ve školce pomáhá malému chlapečkovi si obout boty.
Tahá, snaží se chlapečkovi botu nasadit a po dlouhé chvíli si celá udýchaná oddychne, že už jsou botičky obuté.
"Paní učitelko, my jsme ty boty nandali obráceně." hlásí chlapeček.
Vychovatelka se podívá a skutečně, boty jsou obráceně.
Pustí se do sundavání a znovu tahá chlapečkovi boty na nohy, tentokrát správně.
Šťastná vychovatelka si znovu oddychne a spokojeně kouká na nandané botičky.
"Ale to nejsou moje botičky..." říká zase chlapeček.
Vychovatelka zůstane v klidu, nezačne křičet a s velkou námahou opět sundavá chlapečkovi botičky.
"Ty jsou mého staršího brášky. Maminka říkala, že teď je budu nosit já!" opět se ozívá chlapeček.
Vychovatelka už celá vynervovaná zase rve chlapečkovi boty na nohy a když jsou obuté a chlapeček už má na sobě i bundu, ptá se: "Kde máš rukavičky?"
Chlapeček: "Rukavičky mám schované v botičkách."


Zvuky motorek aneb SuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuZuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuKiiiiiiiiiiiiiii

7. března 2013 v 20:38 Blbosti
tohle jsem našla už delší čas předtím, ale stále mě dokáže pobavit... :D


Když hormony pořádají párty

4. března 2013 v 20:32 Téma týdne
téma "deprese" by se teď vlastně ani nehodilo, když venku začíná jaro, sluníčko nás šimrá po tváři a ptáčci nám zpívají... (dnes jsme ve škole psali líčení na téma jaro, tak by mohlo také konečně přijít! >:))
ale přesto, i když počasí hraje v náladě také důležitou roli (v dešti, který se nám míchá smog s kyslíkem, se nikomu nedýchá dobře a ani dobrá nálada není na 100%), hormony vždy zvítězí! aspoň tedy u žen... :P
škola mi také příliš nepomáhá, když se učitelé zase rozhodli nám připravit hustý písemkový týden a rozhodování, na jakou výšku půjdu, se blíží příliš rychle (i když mám ještě skoro 2 roky času, už z toho začínám mít právě řečenou depresi)! můj úkolníček přetéká a já nestíhám (možná je to tím, že občas všechno odsouvám "na zítra" :D, ale kdo ne...?) a hormony se ještě k tomu také stihly zbláznit! občas prostě nastane depresivní období, ať z jakéhokoli důvodu... :( říkám si, je to stresem? ale z čeho já panebože mám mít stres? ze školy? to bych zase přeháněla (jako někteří v naší třídě), protože se sice musím učit, ale že bych byla vyloženě ve stresu, to si nemyslím... ale prázdniny bych brala všemi deseti!!! :)
v každém případě se má nálada už začíná lepšit a život jde dál... (možná někdy až moc rychle, ale co se dá dělat)
jdu si dát sprchu, abych ze sebe smyla všechnu negativní energii! asi začnu provozovat jógu... :D

pro ty, co mají špatnou náladu mám na skladě krátký vtípek:
‎"To je ale pořádně škaredá nevěsta."
"No dovolte, to je moje dcera!"
"Promiňte, nevěděl jsem, že jste její otec."
"No dovolte, já jsem její matka!"



ps.: ať se trápíte kvůli čemukoli, nestojí to za to! existuje mnoho jiných věcí, kvůli kterým se dá radovat!!! :)