Září 2013

Andílek ze sirotčince

30. září 2013 v 18:29 Texty
sociální pohádka
Theresa N. Stašek

V malé vesničce nedaleko rybníka, kam chudí lidé chodili pro vodu, bydlela v sirotčinci malá holčička Karolínka s dlouhými čokoládově hnědými vlásky, které si každý den česala tak dlouho, až se jí začaly vlnit. Každý den chodila po vesnici a povídala si lidmi, kteří jí vždy svěřili svá tajemství a problémy, protože věřili, že se v ní skrývá anděl. A skutečně. Holčička byla smutná, když slyšela, že stařenku bolí záda a nemůže chodit, tak u ní ráda zůstávala a starala se o ni. Sice neuměla vařit, ani prát, ale samotná její přítomnost stařence pomáhala. Jednou po návštěvě byla velmi unavená, ale do sirotčince se jí zpátky nechtělo, tak si lehla do trávy vedle velké skály, která byla tak velká, že koukala přes celé městečko a házela stín přes všechny domky. Usnula. Zdálo se jí o stařence a tajně ve snu vyslovila své přání, aby stařence bylo lépe a mohla opět chodit a procházet se okolo rybníku, kde žijí žabky a v noci hlasitě zpívají svou píseň. Za chvíli se opět vzbudila a pospíchala zpátky. Další den se vydala za stařenkou a co neviděla: Stařenka se prochází po zahrádce a trhá květiny do své vázičky.
"Už je vám lépe!" radovala se Karolínka a běžela jí naproti.
"Zázrak, andílku, zázrak!" zářila šťastná stařenka.
Karolínka se vydala dál, kde na ní v dalším domku, který neměl ani střechu, čekal hladový chlapec. Zůstala s ním a povídala mu všelijaké příběhy, z kterých se moc radoval. Poté se opět vydala k oné velké skále a usnula. Zdálo se jí o chlapci, jež už celé dny neviděl ani kousek chleba. Přála si, aby už nebyl hladový a nešťastný. A další den, když zase šla okolo domku, cítila nádhernou vůni čerstvého chleba a sýra.
"Zázrak!" volal na ni chlapec a nabídl jí celý krajíc.
Když tedy i on byl šťastný, šla zas o dům dál k dvěma milencům, kterým čáp ne a ne přinést dítě. Byli rádi, že k nim přišla a představovali si, že je jejich dcera. Nabídli jí čaj a sušenky a byli smutní, když si zase odcházela zdřímnout pod skálu. Opět se jí zdálo o prožitém dni, o milencích, kteří si tak urputně přáli miminko. Když další den opět utíkala ze sirotčince k onomu páru, nestačila se divit vlastním očím: V kolébce u kamen se na ni smálo malé miminko.
"Zázrak!" říkala si.
Spokojeně běžela zpátky do sirotčince a ulehla pod peřinu. Pomohla lidem a zdály se jí pěkné sny. Další den ovšem onemocněla a nemohla se jít procházet po vesničce. Všichni se o ni velmi dobře starali a navštěvovala ji jak stařenka, tak i chlapec a šťastný pár s miminkem. Bohužel byla Karolínka velmi nemocná a nevydržela zůstat. Musela běžet a pomáhat lidem. Ale tentokrát neutíkala do vesničky, ale do nebe. Lidé byli smutní a i skála, pod kterou holčička každý den lehávala, se smutkem rozpadla na malinkatá zrníčka písku. Všechen písek se sesunul až k jezírku, kde vytvořil obrovskou pláž. Lidé ji nazvali smutnou pláží, ale rádi se tam chodili koupat a byli šťastní, protože na ně seshora koukala Karolínka.

Jak žije slimák

2. září 2013 v 11:50 Téma týdne
Bezdomovec. To je ten, co je bez domu. Ten, který nemá střechu nad hlavou. Vidíme je každý den i noc. Jsou všude, jen ne doma. Něktěří si říkají: "Fuj, smraďoch špinavá!" Ale to není správné! Člověk si za to může sice sám, ale ne vždy. I moudrý člověk, který má pro co žít se může najednou ocitnou v úplně jiné situaci! Má pak stále pro co žít? Někteří si zase myslí: "Chudák, nikdo mu nepomůže. Je tak sám a nemá kde bydlet." Ale bezdomci nejsou sami. Často jsou ve velkých houfech a je jich po světe miliony. Bezdomovci ale nejsou jen lidé, jsou to i zvířata. Kolik pejsků běhá po ulicích a kolik koček nemá teplé místečko na spaní?! Nemají nic. Pouze sebe či nějakého přítele, ale stejně se šourají po světě a bez ničeho. Takové zvíře, pokud mu lidé příliš neublížili, je rádo za pomoc. Za nějaké jídlo a lásku. A co lidé? Lidé také uvítají pomoc. Ale ne všichni. Často chtějí pouze peníze, aby si koupili alkohol, který je zahřeje a odnese pryč od reality. Někteří jsou vskutku rádi za nějaký ten chleba, ale jiní ho s opovržením nechtějí a ještě se naštvou. Nemůžeme tedy soudit všechny najednou, ale každého jednotlivě! Každý si zasluhuje nějakou šanci se zase dostat výš. Výš mezi lidi. K bezdomovcům se chováme jako ke zvířatům, ke kterým bychom se také neměli chovat tak, jak se chováme. Jsou to stále lidé, i když ztratili pojem o čase, protože nemají hodiny. Slimák, ale i šněk má těžký život. Kde kdo na něj může kdykoliv šlápnout. Buďto mu rozbije domeček nebo jeho samého. Toho, který nemá nic, jen sebe.

...a všem, kteří domov mají a chodí do školy, přiji hezký začátek roku! Asi je to otravné, když i mě tak vadí, když mi to mamka pořád připomíná, ale učení nás dotáhne dál. Dál než na ulici!