Únor 2014

Jak budu žít za 20 let

27. února 2014 v 10:39 Texty
>>"Karle, podej mi prosím ten hrnec. Mám plné ruce práce!" křičím na svého manžela, který se ovšem k činu příliš nemá. "Karle!!!" rozčiluji se.
"Co je?" odpovídá mi a neochotně se zvedá z prosezeného křesla. Když mě spatří, jak létám z jednoho rohu kuchyně do druhého a zase zpět, aby se mi něco nepřipálilo nebo nepřetekl hrnec…<<

"Vždyť neumíš vařit!" přetrhne mé vyprávění moje kamarádka Míla.
"Za 20 let to snad už budu umět, ne?" odporuji a pokračuji ve svých představách.

>>Ani tehdy nehodlá vytáhnout z kuchyňské skříňky hrnec. Za tu dobu jsem také úplně zapomněla, na co ho vlastně potřebuji. "Co koukáš? Tak aspoň jeď vyzvednout Adélu ze školy!" přikazuji mu vztekle a opět se věnuji bublající polívce. O několik bublinek později se ve dveřích objeví má malá dcerka a s radostí ke mně běží: "Mamíííí!"
Je tak roztomilá, dokud ovšem nezačne její každodenní divadélko. Mami tohle. Mami tamto. Už to slovo ani nemohu slyšet!
"Můžu ti pomáhat?" ptá se s dobrým úmyslem, ale představa hlídat dceřinu ruku, která se nekontrolovatelně pohybuje okolo všech horkých hrnců a skleněných nádob, není příliš potěšující.
"Běž pomoct tátovi…" říkám, i když upřímně nevím, jak mu má pomoct při rozvalování se na gauči.
A sotva odběhne, je zase zpět: "Tatínek spinká."
"Crrr…" ozývá se do všeho telefon.
Velkými skoky k němu přiběhnu a vyhrknu: "Halo?"
"Cože?" nevěřím osobě, která mi sděluje, že má druhá, pubertální dcera sedí na policejní stanici. Vracím se do kuchyně, abych vypnula všechny varné konvice a plotny, když spatřím Adélu, jak mi pomáhá okořenit polévku. "Nee! To je cukr!" snažím se jí v tom zabránit a rvu jí z ruky cukřenku, která, jak jinak, než že celá spadne do mé pracně vytvořené večeře, kterou mohu s úsměvem na tváři vylévat do koše, který je potom tak plný, že ho musím ještě jít vynést. Ve dveřích se setkám s Katkou, mou pubertální dcerou, která se bůhvíjak dostala z policejní stanice domů a místo pozdravu mi nadává, že jsem jí vylila na nové boty večeři, kterou nazvala smradlavou břečkou, jelikož se mi pytel protrhl.
"Proč jsi to nevylila do záchodu?" míchá se do toho Karel, který se zrovna probudil.
"Tak si to udělej sám!" křičím hystericky a s prásknutím dveří utíkám z bytu před nadávající dcerou, nechápavým manželem a brečícím dítětem…<<

"A pak tě zajede auto a nebudeš mít žádné potíže," ukončuje mé vyprávění Míla.
"To je také možnost, ale tak to neskončí," nesouhlasím.

>>Vyvětrám si hlavu procházkou v parku, a když se vrátím, čeká mě obrovské překvapení…<<

"Všichni se odstěhovali a ty máš byt sama pro sebe," skáče mi do řeči zase Míla a spokojeně se usmívá.
"Ne," odporuji.
"Takže se odstěhuješ ty a skončíš jako bezdomovec?" diví se.
"Ne."
"Takže…"
"Ne. Nech mě to dopovědět!" uklidňuji jí a před další větou se zhluboka nadechnu.

>>Když se tedy uklidněná vracím z parku, na stole je prostřeno a ubrousky jsou ve tvaru čehosi zajímavého, tudíž usoudím, že se účastnila i Adélka. Karel, který mě uvidí vcházet, se ke mně hned nahrne a omlouvá se za svou neochotu. I Katka uzná, že se nemusela tak rozčilovat a Adélka, která má z brečení už rudé oči, ke mně také radostně běží.
Zavládne harmonie.
Jsem ráda, že mám takovou rodinu, která dokáže uznat chybu.
"A proč jsi vlastně byla u policie?" vzpomenu si na telefonát.
"No já jsem… Teda ne já, ale Ondra… Teda… To je jedno!" koktá Katka.
"No to teda není jedno! A kdo je Ondra?" začíná mě situace opravdu zajímat.
"To je… Kamarád," uhýbá pohledem a šťourá se v salátu.
"Jo tak kamarád? Takže máš kriminálního přítele?"
"Ne!"
"O tom si promluvíme potom. Teď chci vědět, co jsi udělala."
"Já jsem nic neudělala!" rozčiluje se a bouchne do stolu, až jí na zem spadne vidlička.
Adéla se opět rozbrečí.
"Neřvi!" pohlavkuje jí Karel.
"Vždyť jenom brečí. Proč jí biješ?" divím se.
"Já jsem nic neudělala!" opakuje se Katka a nabírá salát špinavou vidličkou.
"Proč jsi to neumyla?" pohlavkuje Karel i Katku.
"A proč jsi byla na policii?" vracím se k tématu.
"Mě se nezastaneš?" lituje se Katka a dostane další pohlavek.
"Co děláš?" křičím na něj.
Adéla, která neví, o co vlastně jde a hystericky se klátí na židli ze strany na stranu, najednou ze židle padá a strhává s sebou celý ubrus.
"Ty blbče!" nadává Katka, která byla opět zavalena jídlem.
"Za to můžeš ty!" obviňuje mě Karel a naštvaně mizí v ložnici. Tak učiní i Katka, která zmizí ve svém pokoji a chudák Adélka se dále válí po zemi. Takhle to holt jde pořád dokola. Nedá se nic dělat. Bez hádek se člověk neobejde.<<

"To by se nestalo. Já to vidím jinak!" poučuje mě Míla, narovná se a začíná vyprávět: >>Když se půjdeš projít, uvidíš venku krásného muže, který se jmenuje Frederik nebo… Ne! Milan! Sotva tě spatří, přiběhne k tobě a poklekne před tebou na kolena.<<
"Proč by to dělal?" nechápu.
Míla mi neodpoví a pokračuje: >>Zamiluješ se do něho na první pohled a odjedete spolu od všech problému do Francie, města lásky.<<
"To bych neudělala," odporuji.
"Co ty víš, co budeš dělat za 20 let…" říká Míla a tím ukončuje mé bádání.
"Nevím."

soutěž o cenu Filipa Venclíka
Sice jsem nevyhrála, ale doufám, že se líbilo! :)

Nonsense

20. února 2014 v 18:50 Téma týdne
Co nedává smysl? Že nám vládne opilý prezident, že bílý modifikovaný cukr je levnější než přírodní hnědý, když je vlastně větší námaha s výrobou a bělením než nechat cukru jeho přírodní barvu, že ten co chce ukončit hádku to vždy odnese, že ten co za nic nemůže je potrestán, že když se nám někdo líbí předstíráme opak, že nám zeleň přináší kyslík a my ji místo toho ji opečovávat ničíme a stavíme místo toho betonové příšery, ve kterých se nedá dýchat, že chudí lidé co nemají peníze jsou štedřejší než ti, co jsou bohatí a mají je, že mrchy a blbci jsou oblíbení, zatímco my šedé myšky sedíme vzadu... Dáva to smysl? Takhle by se dalo pokračovat do nekonečna! Dává vůbec něco smysl? Proč vlastně žijeme? To nedává smysl! K čemu to někomu je, že existujeme? Každému život přinese radost i smutek. Lidé a jejich život, to je přeci něco úplně normálního a smysluplného!? Ať již něco dává smysl nebo ne, prostě to tak je. Často se ptáme "proč?" Je to pak ten moment, kdy něco nedává smysl? Když dostaneme logickou odpověď, dává to pak už smysl nebo to jen uspokojí naši otázku? Co to vlastně znamená dávat smysl? Být logické, mít odpověď? Mysl. Mysl je v našem mozku. A stále přemýšlí... A přemýšlí o všem možném. Znamená pak s + mysl = smysl nějaký kompromis s myslí? No, radši nebudu plodit nějaké nesmyly, kterých už tak existuje mnoho... Když někomu nevěříme nebo nesouhlasíme, tak přeci řekneme "nesmysl!" nebo "blbost!" Takže jestli něco dává nebo nedává smysl, je to nejspíše jen individuální pohled na věc. Zatímco někdo kroutí hlavou nad matikou, jiný to chápe a dává mu vše smysl... Už se mi z těch smyslů a nesmyslů motá hlava! Dada...


Portréty Lilly & Miley

17. února 2014 v 17:58 *Stars*
Zas mě popadla múza a toto je výsledek :)

Lilly Truscott z HM



Miley & Liam z filmu Last song


Čas nejde vzít zpátky

14. února 2014 v 15:40 Téma týdne
Na stáří nezáleží! Vážně? Tak sežer starý plesnivý chleba a staré zkažené vajíčko! Mňamka... A co technika? Všichni chtějí co nejnovější mobily, ale stará dobrá nokie je nakonec stejně nejstabilnější a vydží mnohem déle než nějaký nový ipod... Samozřejmě, má nové funkce atd atd, ale nemá tu výdrž, co měla babička nokie... :) A když přejdeme do vztahů, tak je sice jedno, kolik je tomu druhému, ale přeci jen by bylo divné, kdyby devítiletý kluk chodil s osmdesátiletou babičkou, no ne? :D A co takhle třeba adoptovat starého pejska, který si chce dožít svůj krátký život a být milován? Štěňátko je roztomilé, ale ty svůj domov najdou často. Ale takový starý otrhaný hafan, ten čeká jen na toho jednoho človíčka, kterému přiroste k srdci. Možná si říkáte, co je mi po nějakém staří? Ale i my jednou zestárneme. Všichni budou pohlceni časem a objeví se vrásky. Je každá vráska rána, kterou člověk zažije, či je to úsměv, který je tam zanechá? Kdo ví... A co čím starší, tím méně aktivní? Houby! Spíš se mi zdá, že zatímco můj dědeček ve svých osmdesáti stále ještě chodí po střeše a šťourá se v komínu, nám mladým žákům dělá potíže vyjít pár schodů, po kterých jsme jako menší skákali nahoru a dolů nespočtukrát. Moje babička leží v domově důchodců s alzheimerem a vždy mě překvapí, jak je schopná "vyskočit" z postele a cupitat okolo... Sice ona ani můj děda už není "stabilní" jako dříve, ale v srdci mu to zůstalo! A tak i sir Nicholas Winton, který za války zachránil 669 dětí (film Nickyho život - je opravdu super, moc dojemný :)) je stále aktivní a i ve svých skoro 105 letech se hrne do každé akce! TADY můžete za jeho hrdinský čin hlasovat o Nobelově ceně! Myslím, že si ji vážně zaslouží... :)


Děti, kam spěcháte!?

5. února 2014 v 18:53 Téma týdne
Co to sakra...!? Občas opravdu nevěřím tomu, co čtu a slyším od malých dětí. Proč jsou dnešní děti tak "vyspělé"? Myslím, proč si to o sobě myslí? Když mě bylo 10, ještě jsem si hrála s plyšákama a říkala jsem si "Fuj, kluci!" A dnešní děti už ve školce spolu "chodí" a snad se dokonce i líbají! o.O Já to prostě nechápu! Mě je skoro 18 a opravdu nemám zapotřebí být zoufalá z toho, že nemám kluka, zatímco mladší holky je shánějí o sto šest... Nevím, co to je dnes za dobu, když lásce takto ubývá na významu... Jedna holka řekla: "Ten mě chce a ten taky." Jak to jako ví, jak si je tak jistá? Má snad příliš sebevědomí? Je přeci ještě malá a neměla by o tom vlastně vůbec přemýšlet... Nemluvím o takové té dětské lásce, kdy se na sebe jen culíte a vrcholem je zdržení se za ruce... Mluvím o tom, že se dnes 10tileté holky chovají, jako by byly ve vážném vztahu a už vůbec nejsou děti... Děti prostě už neexistujou! Já se spíše snažím tím dítetem zůstat a ne se hrnout do dospělosti. Nestačila jsem žasnout, když jsem si přečetla komentář od malé holky u videa, kde se nějaký kluk vozil po plyšovém medvědovi. Napsala totiž: "Sometimes I wish I was a teddybear." - "Občas bych si přála být medvídkem." Wtf!? o.O Já když jsem byla v jejím věku, snad jsem ani nevěděla, co to je sex! A ono to si to tam napíše, že by chtěla.... No to mě podrž! Kam ten svět spěje? Svět, kde malé holky se líbají už na základní škole, ne-li něco horšího a pravá láska mizí?


Všude dobře, doma počítač

3. února 2014 v 16:27 Téma týdne
Jít ven? Neee, co tam? Počítač je přeci doma! Ale venku je tráva, strom, v jehož korunách poskakují veverky! Venku je vzduch, ne ta zadýchaná bezkyslíkovitá břečka, co ji dýcháme v našem pokoji, kde už dlouhou dobu sedíme a nevíme, co by jiného se dalo dělat, než trávit čas u počítače... Ne každý je takový, ale v dnešní době to tak je, že mnoho lidí prostě nevytáhne paty z domu! Mě občas zachraňuje moje labradorka Jackie nebo mé tréninky na koni... :) Ale ne vždy (třeba teď :D)... A v takovém případě prostě skejsnu u počítače. Ale občas se donutím dělat něco jiného... Třeba upéct dort, něco vyrobit nebo se dokonce učit či vyluxovat... Tedy ne že bych se učila pořád (opravdu jen když musím, jinak se tomu obloukem vyhýbám! :D) a vysávání nesnáším (hlavně když mě k tomu nutí máma... :D Ale když vidím ty tuny prachu, tak i dobrovolně vláčím ten stroj bytem a nechávám si drásat uši tím hrozným hučivým zvukem...!) No v každém případě existuje miliony možností! Třeba se můžeme setkat s přáteli! Ale je pravda, že dnes skoro nikdo nemá čas! Často se snažím domluvit schůzku, ale většinou pak mám schůzku akorát s mým počítačem... :P A nejenom počítač, i telefon je větší přítel člověka, než druhý člověk... A proč?! Už vícekrát jsem měla chuť vážně vyfotit ten fenomén v naší třídě, kdy všichni opravdu visí očima na tom malinkém strojíčku a nevnímají svět okolo... Neuvěřitelné! :D Proč radši sedět u elektonických vymožeností a chatovat s jinými lidmi, když přece vedle vás takový člověk sedí a je živý, ne jenom ikonka v mobilu...!? To je asi největší problém lidstva - vládne nám počítač! Ten kdo ho nemá, má tak trochu štestí... Má jednu obrovskou výhodu: Žije. Doopravdy! :) A co dál o lenosti, namyšlenosti, falešnosti (No opravdu, to nemyslím jen falešné vztahy, ale i vzhled... Kdo proboha chce mít pod kůží nějakou umělotinu nebo mít na obličeji tuny makeupu!? Vždyť to pak už vůbec není ten samý člověk!), zkaženosti, nedostku gramatiky a slušnosti... Svět je prostě zkažený, ale to neznamená, že my musíme být taky zkažení! :) Tak šup pryč od toho počítače, nebuďte líní a běžte ven...! No dobře, nebudu vás poučovat, když ani já to neudělám (A navíc je venku zima jak v pr...Rusku! :D)