Březen 2014

Dej mi ty hodinky!

26. března 2014 v 20:28 Téma týdne
"Proč jsem to sakra udělala?! Kéž by šel vrátit čas!" Také si toto často říkáte? Člověk udělá v životě tolik chyb, že se to snad ani nedá spočítat, a rád by se vrátil v čase, aby svůj život "opravil"... Ale zaprvé se z chyb učíme a zadruhé, kdyby každý pořád vracel čas, tak bychom se asi nikdy nepohli vpřed a zůstali bychom pořád na stejném místě a stále skákali zpět, abychom něco udělali jinak, než to bylo... Ale to by mohlo také být nebezpečné, neboť jedna malinká změna by mohla ovlivnit i životy mnoha dalších! Občas člověk udělá takovou chybu, která se nedá prominout a nemůže udělat nic, než žít dál, protože vrátit se nemůže... Já mám občas pocit, že jsem z dávné doby a že do dnešního světa vůbec nepatřím, že jsem z nějaké minulosti a omylem jsem se dostala do 21. století... Ale žiju, kdy žiju... Ale cestování časem nemusí být jen do minulosti, i když bych se velmi ráda podívala zpět na to, jak jsem byla malá, možná znovu zažít ten pocit být malá holčička a radovat se jen z toho, že se můžete radovat! :D Ale život se nevrací, jde jen dál a dál... A co podívat se do budoucnosti? Zjistit, jestli budeme úspěšní, jak budeme vypadat, kdy zemřeme...? No osobně bych byla klidnější, kdybych věděla, že budu mít úspěch, ale nechtěla bych vědět nic dopředu, protože pak by život neměl smysl. Vždyť život je plný překvapení a nikdy nevíme, co bude, a proto by bylo nesmyslé jen prožívat to, o čem už dávno víme, že se stane... Myslím, že je dobře, že nikdo nemá možnost cestovat v čase, pouze putovat pomalými hupky dupky z přítomnosti do budoucnosti :)


Prokousat se sítí

17. března 2014 v 17:35 Téma týdne
Lapač snů? Každý si představí takovou tu malou věcičku co se nám houpe na postelí. Dříve jsem měla nad postelí pár takových lapačů zlých snů v různých podobách a velikostech. Když se teď ale podívám, už tam žádný není, asi jsem je časem odklidila. Možná bych si někdy mohla udělat čas si nějaký vyrobit! :) Ale myslím, že když člověk zapojí fantasii, tak lapačem snů může být třeba i nějaký nadřízený člověk. Vždyť člověk nesní jen v noci, člověk sní pořád, bez přestání. A co když sní o tom, že jednou třeba bude slavný? Pak takovým lapačem snů může být nějaká porota, která zřejmě má právo rozhodovat o budoucnosti člověka... Nebo co kdyby chtěl být doktor? Pak učitelé, zkoušící u přijímaček celý tento sen může chytit a zahodit. No když se podíváme okolo, tak každý může polapit sen toho druhého! Ale může to být i naopak, porota může chytit ten zlý sen a říct "ano" a zkoušící nás může nechat projít... Člověk se narodil, aby bojoval za svůj život, a proto se musí protrhat všemi těmi sítěmi lapčů snů, které jsou všude rozvěšeny, ne jen nad postelí. Ale zůstaňme radši u těch, co lapají naše noční můry v noci, když spíme! :)


No sice to nepatří k tématu, ale ve škole mi do hlavy vtloukli takové dvě myšlenky:
1. Pokud máme pravidla a informace třeba ve škole a píšeme test a něco je pak špatně, zabraňuje nám to být kreativní? Myslím tím, bojí se pak člověk mít kreativitu, protože by to mohlo být "špatně"? :P
2. Co když jsme pouze nějaké bakterie nebo něco a existuje něco mnohem většího, než jsme my? No představte si, že bychom třeba byli pouze nějaké laboratorní myši jakýchsi obrů...? o.O

Tak doufám, že jsem teď nikomu nezpůsobila zlé sny o tom, že je myš a šlape po něm obr... Radši si pořiďte ten lapač snů! :)

Zazpívej mi

10. března 2014 v 19:36 Téma týdne
Hudba nás zachrání. Pokud jsme opuštěni a všude se ozývá jen ticho a vaše dýchání se najednou zdá hrozivě hlasité, je tu jen jediná cesta pryč z toho ticha: hudba. Pokud nás někdo opustí, tak se (hádám) necháme unést smutnou písničkou. Ostatní zřejmě říkají, ať radši posloucháme něco zábavného, co nás postaví na nohy, ale v tu chvíli chceme jen být pochopeni a litováni, a to nám taková píseň dopřeje. Často se v různých písňových textech najdu a to pak člověku dává pocit, že není sám. Nemám moc sebevědomí, a tak mi písničky jako Who Says promlouvají do srdce. Člověk pak ví, že na světe je ještě někdo další, kdo to cítí stejně. Ráda si ale zaskáču i u Mambo No 5 (když mě nikdo nevidí :D) nebo zpívám cokoliv mě zrovna napadne (falešně, ale pro radost :P)... Jsou ale i písničky, u kterých si pobrečím. Nedávno jsem s mámou seděla v obýváku a v rádiu začali hrát: "Své mámě chci říct díky..." Začala jsem si z toho dělat hroznou srandu a předváděla, že to zpívám a přeháněla, ale má sranda se v okamžiku změnila v slzy. Uvědomila jsem si, že to je vlastně pravda a u sloky "Není to tak dávno, co jsem zvládla první krok..." mi vytrysly slzy. Je pro mě těžké u téhle písničky udržet oči suché. Je mi už jasné, je čas nejde vrátit a že už nejsem dítě, což je docela smutné. Všichni vždycky spěchají a těší se, až jim bude 18, ale já mám teď úplně opačný pocit. I u písničky Říkej Mi Táto se mi stýská po těch dobách, kdy jsem ještě nosila svého plyšáka všude s sebou (ne že bych to už nedělala :D)! Ale samozřejmě jsou chvíle, kdy hrají veselou písničku a já radostně poskakuji po pokoji... :) Hudba prostě patří do našeho života a já bych si neuměla představit žít v tichu bez hudby a svých nekonečno písniček, co mám na iPodu!!!


Ne že to někomu vykecáš!

9. března 2014 v 19:57 Téma týdne
Got a secret
Can you keep it?
Swear this one you´ll save
better lock it
in your pocket
Taking this one to the grave
If I show you
than I know you
won´t tell what I said
Cause two can kepp a secret
if one of them is dead
(Pretty little liars)

Tajemství, to by mělo být něco, o čem nikdo nemluví. Tajemství je něco, o čem nikdo neví. O čem ví pouze jeden jediný člověk. Nebo pak jsou taková tajemství, která spolu mají jen ti nejbližší. A proto takový blízký vztah je dokonalý jen tehdy, když mezi sebou nemáte žádné velké tajemství, které vyžaduje lži. Samozřejmě každý má právo mít svou tajnost, kterou nikdy nikomu neřekne! Člověk může mít tajemství buďto proto, že chce mít něco, co ti ostatní nikdy nebudou mít, vědět něco navíc, nebo také z důvodu toho, že se za něco stydí a nechtějí, aby o tom svět věděl. A proto tady jsou ony tajnosti, které by měly zůstat v mysli a nejít na procházku do města... A tak, pokud se člověk rozhodne někomu své tajemství svěřit, měl by si dát pozor, komu. Může se také stát, že to, co nikdo neměl vědět, budou vědět všichni! I když člověk přísahá na život, že nic neřekne, často slib poruší. Navíc nemám ráda, když někdo přísahá na život, hlavně když přisáhá na život někoho jiného. To je trochu...! :P


Ale pst!!! :)