Samotný ve tmavé místnosti

18. dubna 2014 v 7:59 |  Téma týdne
Slova tancují na stránkách, které se rychle otáčejí a vypouštějí do světa úžasný děj, který kniha obsahuje. Čtenář je do knížky tak zarytý, že nevnímá, co se děje okolo. Mohl by vybouchnout dům, ve kterém bydlí, židli na které sedí odnést povodeň, ale on by stále měl nos přimáčknutý ke stránkám a oči napjatě otevřené blizoučko u každého slova, aby nic nepropásl. Nechodí ven, žije pouze v knize. Je tak napínavá, že ji nelze odložit. Čtenář se nesnaží proti síle knihy bojovat, nechává se vtáhnout do děje a zamotat v dobrodružství, které mu zrychluje pulz, i když se nemusí vůbec hýbat. Hladové oči hltají každé písmenko. Člověk sedí u své knihy skrčený na židli. Za zataženými záclonami si svítí malinkou lampičkou, která mu sotva dává světla, i když je venku zrovna poledne. Ve tmavém pokoji zvědavě svítí bílá očíčka. Ale je jich více. V každém rohu a škvírce se třpytí a lesknou malinká očka. Společnost mu dělají malé můry, noční motýlci, molové a pavoučci, kteří na ně číhají. Stává se ze čtenáře jeden z nich? V rohu, oblkopen můrami, sedí u knížky osamocený knihomol. Čeká, až někdo zaklapne knihu a on bude opět volný a vyletí ven za kamarády či se bojí, že by ho tím někdo mezi stranami zamáčkl a uvěznil na vždy...? A nechce být uvězněň na vždy? Miluje přeci svou knížku! A co se stane, když ji dočte? Začně ji číst znovu? A znovu...?

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama