Červen 2014

Trefí nás blesk

10. června 2014 v 18:04 Texty
jednou jsme měli za úkol vyplodit líčení na téma bouře... tadá, můj mozek něco vymyslel :D

Bouře
Theresa N. Stašek

Ze shora se na mě mračí obrovské mraky rozprostírající se po celé obloze. Vypadají, jako by proběhly louží, jelikož se jejich bělost obarvila na černo. Zakryly všechnu modrost oblohy a spolkly slunce, jako by to byla pouhá malinká malina.
Voda, která je obvykle klidná a jemně omílá břehy, je rozbouřená jako stádo splašených divokých koní. Mohutné vlny skákají do výše a snaží se zachytit za strmou skálu, ale bezúspěšně. Sklouzávají po časem ohlazeném povrchu zpět dolů a s hlasitým šplouchnutím opět splývají s hučícím mořem.
Ve zřídlém vzduchu je cítit blížící se nebezpečí a mořská sůl bloudící ve vzdušném víru. Mám pocit, že mě silný vítr za chvíli odnese daleko a se strachem v očích se běžím schovat do dřevěné budky, která jen tak tak stojí, jak do ní rozzuřený vítr naráží.
Skrze škvíry mezi prkny je slyšet bzukot bouře, která se snaží dostat dovnitř. Ostrý vzduch proudí celou chatkou a tancuje s otrhanými záclonami. Do zavřených oken bije písčitá pěst a zanechává ve skle jemné rýhy. Oknem vidím, jak zdivočelé moře šlape po pláži a vyhazuje na souš malé rybky, které se zoufale snaží dostat zpátky.
A náhle se z nebes snášejí šedé kapky a tichým praskáním doprovázejí hluboký tenor bouře. Déšť prudce buší do vln, na kterých se vezou pěnové víly, a strhává jim bílé šaty. Vládne mocný chaos a míchá vše, co mu přijde do cesty.
Dav tenoučkých stébel trávy do sebe v panice stká, jako by chtěl utéci do bezpečí. Stromy se ohýbají tak, že se skoro dotýkají země. Člověk by řekl, že se za chvíli vytrhnou ze země a poběží do moře, které všechno polyká, co mu vítr přinese.
Ze střechy malé boudy se lámou kusy střechy a jako ostré šípy se zapichují do temně modré vody. Skrze prudkou sprchu, která umývá poškrábané okenní tabulky, sotva vidím, co se venku děje. Stala jsem se svědkem obrovské přírodní války, která díkybohu dopadem každé další kapičky ustává.
Po chvíli vykouknu ven z chatky, aniž bych musela otevírat dveře, jelikož je vír nemilosrdně vyrval z pantů a odnesl kamsi daleko. Po této bitvě bez vítěze je všude spousta škody. Vyčerpaná voda unaveně cupitá po mokrém písku zpět do svého oceánu a nechává odtržené kusy dřeva svému osudu. Prkna rezignovaně plavou na hladině a čekají, až je opět ozáří vlídné slunce, které je stále skryto za vrstvou mraků, nyní již bílých. Drobné rybky se stále snaží vrátit domů a odhodlaně sebou mlátí o písek, jako by ho chtěly donutit, aby je tam odnesl.
Jsem ráda, že dramatický boj již ustal a, doprovázena rozzářených sluncem, které se již odvážilo vyklubat z vatové kukly, opouštím zničené bitevní pole.

Bůhvíkam

10. června 2014 v 18:02 Texty
měli jsme ve škole za úkol napsat cestu ve stylu Keruaca - Na cestě, to znamená alkohol, drogy, sex... :D nuže, tu je můj výtvor... :)

Bůhvíkam
styl - Keruac: Na cestě
Theresa N. Stašek

Zatímco Carlos netrpělivě přešlapuje přede dveřmi paneláku, Henry se snaží do svého kufru nacpat co nejvíce věcí. Oblečení mu vůbec nedělá starosti, stejně bude celou dobu mít na sobě to samé. Běhá po svém malém bytě sem a tam a vytahuje z nejrůznějších skrýší hromady peněz, většinou kradených. Carlos je u něho schovává, jelikož sám nemá místa, kam by je mohl skrýt. Pod postelí nachází rozházené prezervativy, mezi kterými se válí i cigarety a jakési pilulky, o kterých neví, jak se mu tam vzaly. Shrabává všechno do své tašky a hází ji ze třetího patra svého panelového bytu, čímž Carlosovi způsobuje šok, jelikož kufr přistává jen malý kousek od něho.
"Co děláš?" ozývá se jeho přítel a zapaluje si cigaretu, která Henrymu vypadla z tašky.
"Naval to." zlobí se Henry, který rychle přispěchal, a vytrhává mu cigaretu z ruky.
Normálně by se jistě začali rvát, ale nechtějí být nápadní. Chtějí co nejrychleji zmizet. Byt není splacen a stížností stále přibývá. Musí si najít nové útočiště. Henry se znovu hrabe ve svém kufru, čímž stále více znervózňuje Carlose.
"Pohni!" řve na něj, aniž by si uvědomoval, že je noční klid.
V posledním patře se rozsvítí světlo. Teď opravdu musí vypadnout! Když konečně oba sedí v autě, které jim nepatří, jsou připraveni vyrazit. Carlos přestřihává dráty a snaží se auto nastartovat, což se mu podaří právě včas. Muž z posledního patra si stoupá před auto a mává rukama. Zřejmě patří jemu. Carlos vyrazí, div ho nepřejede a konečně mohou jet. Neodpustí si radostný výkřik a ukazuje muži z auta prostředníček. Henry by ho nejraději trochu zkrotil, ale teď už je mu všechno jedno. Pokud auto nechcípne a dostanou se co nejdál, je mu všechno šumafuk. Carlos po chvíli znenadání zastavuje před nějakým domem a vrací se s dvěma mladými dívkami, které mají na obličeji až příliš makeupu. Obě si sedají na zadní sedadla, ale přesto se snaží vecpat dopředu, aby viděly na cestu.
"Máš cígo?" ptá se jedna z nich Henryho.
"Mám žvejku." odsekne jí, aniž by se na ní podíval.
"Nebuď hrubej člověče!" říká naštvaně Carlos a šťouchá do něj, při čemž málem nabourá do stromu, jelikož při tom omylem cuká volantem.
"Dávej pozor!" leká se Henry a podává dívce cigaretu.
"Ony se nám odvděčí!" mrká na něj Carlos a usměje se na culící se dívky.
"Proč jedou s náma? A kolik jim vůbec je?" rozčiluje se Henry, kterému zbývá ještě poslední kousek rozumu.
Carlos mu neodpovídá. Pouze si odfrkne a otevírá okno, aby si mohl odplivnout, při čemž opět cuká volantem.
"Nabouráš vole!" křičí Henry a chytá volant.
Rozpoutá tím hádku. Carlosovi nikdo nesmí sáhnout na volant, i když to není jeho auto. Do řízení mu nikdo kecat nebude! Dívky se náramně baví a střídají si cigaretu, která už je skoro dohořelá. Henrymu se nezamlouvá, že jedou s nimi. Nerad do svých záležitostí zatahuje jiné lidi, natož nějaké nezletilé holky. Carlos ovšem myslí jen na jedno a je mu šumák, jaké to bude mít následky. Veze si dívky jako nějaké zboží, které použije a zase odhodí. Po nějaké době jízdy Carlos zastavuje a kývá na jednu z dívek, aby šla s ním. Grobiánským způsobem ji chytá za ruku a táhne ji pryč. Oba zmizí v lese a dobrou hodinu se nevrací. Dívka, která zůstala s Henrym si vyžádá žvýkačku, kterou Henry předtím nabízel a s mlaskavými zvuky si jí vychutnává. Je naštvaná, že se o ni Henry nepokouší.
"Máš něco dobrýho?" ptá se dívka a dodává s úšklebkem: "Nebo radši špatnýho?"
Hrabe se mu v kufru a nachází neznámé pilulky, které Henry našel pod postelí. Aniž by se zajímala, o co se jedná, strká si je do pusy a slastně vzdychá, jako by právě prožila nejlepší chvíli svého života. Carlos se po chvíli opět vrací a za ruku táhne dívku, jejíž šminky jsou nyní rozmazané po celém obličeji. Mrká na Henryho se širokým úsměvem. Henrymu se ovšem jeho chování nezamlouvá. Právě si uvědomil, že dělá špatnou věc. Uvědomil si, že celý jeho život je špatně. Sice by mu to mohlo být jako vše ostatní jedno, ale nyní ho Carlos odpuzuje víc než kdy jindy. Je mu hrozně nesympatický a z jakéhosi důvodu ho nyní nenávidí. Možná je mu dívek líto. Ony se ale o svůj blahobyt vůbec nestarají. Jsou ztracené a možná to Henry dává za vinu Carlosovi. Měl dceru, ale i s manželkou se od něho odstěhovaly. Nejspíše proto, že se seznámil s Carlosem, který ho nakazil svým zkaženým životem, jako to dělá se všemi, kteří ho poznají. To vše si nyní uvědomil a nesnášel ho za to. Nesnáší Carlose a nesnáší sebe. Vystupuje z auta a stoupá si k silnici, aby někoho zastavil. Chce jet dál sám. Nelíbí se mu, jak Carlos zachází s dívkami, a přesto je nechává s ním. Ani by s Henrym nešly. Jsou už příliš zkažené na to, aby se chtěly zachránit. Carlos se o přítele už dále nestará a opět startuje auto, které se s velkým cuknutím rozjíždí. Henryho cesta může začít. Skončí zase tak, jako žil doposud? Zahazuje svůj kufr, ve kterém stejně není nic jiného, než drogy. Carlos si peníze dávno přivlastnil a zastrkal je pod sedačky v autě. Kufr tím ztratil půlku objemu a Henry zbytečné krámy již nechce. Chce začít znovu, mít nové věci a nový život. Jde po silnici dál sám. V kapse má pouze cigaretu, kterou sebral Carlosovi. Vypálila mu do ní díru, ale jemu to je jedno. Všechno nechal za sebou a prostě jde. Bůhví, kde skončí...