Chraňme svůj národ

10. června 2014 v 18:06 |  Texty
dějepis sice není má silná stránka, ovšem když se rozepíšu, tak něco napíšu... ;D

Je možno stanovit hranici mezi agresivním nacionalismem a obhajobou národních zájmů?

Theresa Nathalie Stašek


Ve druhé polovině 19. století se v Evropě zrodila myšlenka nacionalismu. Lidé nacionalismus chápali jako politické hnutí vyzdvihující vlastní stát a kladli důraz především na zájmy obyvatel. Národ totiž netvoří území státu, ale lidé v něm. Nacionalismus neboli vlastenectví je chápáno jako velmi silné pouto k vlastní zemi. Vlastenci svou zemi milují a nedají na ni dopustit. Jejich častým cílem je hlavně samostatnost státu. Každý občan chce někam patřit a být součástí jednoho pevného národa, který v sebe věří, a tak se o to také snaží. Existuje ale určitá hranice.
Takzvaný francouzský nacionalismus klade důraz právě na lásku k národu a soudržnost občanů. Dalo by se říci, že toto je ten správný směr. Pak ale také existuje německý nacionalismus, který nevidí cíl pouze v samostatnosti státu, oddanosti občanů a soudržnosti, nýbrž i v nadvládě. Jejich cílem je vláda nejen nad vlastním národem, ale i nad ostatními. Setkáváme se zde i s agresivní diskriminací a rasismem. Německo uznává pouze svůj jazyk a svůj stát. Neakceptuje názory a snahy jiných vlastenců. Věří pouze v sebe a svoji kulturu.
Takové vlastenectví je viděno také jako základ nacismu a fašismu, který se vyvinul ve 20. století. Takový negativní nacionalismus vede k rozsáhlým sporům, jako byla například první a druhá světová válka, jejímž cílem již nebylo pouhé národní obrození jako třeba i v Česku, ale vytvořit ze světa jeden jediný obrovský stát. Hitler se právě o to snažil a nakazil německý národ xenofobií, strachem ze všech cizích lidí kromě těch vlastních, německých. Možná se ale spíše jednalo o nenávist, tedy šovinismus.
Dá se tedy nacionalismus chápat jako nevinná snaha o podpoření vlastního národa či se jedná pouze o agresivní rasismus? Museli bychom tedy přesně definovat, co vlastně nacionalismus je. Sám o sobě by totiž neměl být nebezpečný. Měl by spočívat jen v lásce ke státu a tudíž jeho instinktivní ochraně, ne ale v diskriminaci ostatních. V dnešní době se snažíme o vzájemné demokratické propojení. Otevřené hranice nám dávají možnost komunikovat s ostatními státy Evropy a žít v míru a přitom být odděleni. Nacionalismus by neměl spočívat v oddělení jakožto v úplném odříznutí komunikace, měl by se jen snažit o spolužití více různých národů, které mají vlastní cíle a názory, pokud se tedy nejedná o světovládu.
Vlastenectví jakožto výjimečnost státu pozbývá významu při snaze o nadřazenost. Německo například z pouhé čisté snahy o jeden stát vytvořilo výslovnou nenávist k těm ostatním. Národ tvoří společné hodnoty a kultura spolčující se na jednom určitém území. Nacionalismus tyto zájmy chce obhájit. Znamená to tedy, že Německo také pouze chtělo obhájit své zájmy nebo od začátku vidělo cíl v nadvládě?
České národní obrození, které chtělo opět pozvednout svůj jazyk a kulturu na vyšší úroveň, představovalo lásku ke státu a jeho ochranu. Je možné, že Německo také chtělo jen dát svému státu úroveň, a pak náhle už nevědělo, kdy přestat zvyšovat laťku?
Myslím, že Hitler nebyl pouze zajat v myšlenkách ochrany svého státu. Jeho opravdovým cílem byla vždy pouze nadvláda a viděl smysl jen v jeho vlastní německé etnicitě. Podle mě Hitler nikdy nevycházel z nacionalismu, ale od začátku vládl rukou nacisty. Diskriminace, rasismus, xenofobie a šovinismus do cílů nacionalismu nepatří. V případě německého nacionalismu se tedy podle mého názoru o vlastenectví již nejedná.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama